Seminární práce s názvem “Náboženský rozměr činnosti al-Káidy” se snaží popsat její vývoj od roku 1988 po rok 1998. Tedy od roku, kdy se z území Afghánistánu stáhly sovětské jednotky a práce končí, kdy al-Káida vyhlásí deklaraci proti Spojeným státům americkým. Autor této práce se snaží čtenářům nastínit do jaké míry byla studená válka katastrofální a způsobila značným podílem vývoj terorismu. Dílo tak pojednává a rozebírá nejrozsáhlejší teroristickou skupinu/organizaci/ hnutí/duchovní symbol na světě, která se nazývá al-Káida.
Ze začátku se dozvíme co to pojem al-Káida vůbec znamená a jak vznikla. Dále se dozvíme o její struktuře. Přijdeme na to, že tato organizace se liší od všech jiných teroristických skupin nebo organizací a to tím, že má dané správní celky, dá se říct, že běží na stejném principu jako stát. Tyto aspekty rozebereme do větší hloubky a ukážeme si, kdo a jaké funkce v tomto “státě” zastává a vůbec jakými pravidly se řídí. Bez silné ideologie by nebyli schopni si sebevražední atentátníci vzít život. Odkud se tedy bere taková odvaha ? A proč se pořád neustále al-Káida rozrůstá o nové členy ? Globální terorismus musí mít určité příjmy i výdaje, ale proč by někdo pracoval nebo podporoval terorismus a jak se může globální terorismus sjednotit do jednotné organizace, která je stačí finančně zásobovat? V posledních kapitolách pak zjistíme proč Usáma bin Ládin, jako hlavní duchovní vůdce al-Káidy, hojně měnil své pole působnosti a proč se nakonec usídlil v Afghánistánu. Usáma bin Ládin bývá označován jako muž, který vyhlásil Americe válku. Proč ji vyhlásil, když právě Američané podporovali Mudžáhedíny při válce v Afghánistánu proti Sovětskému svazu ? Proč tento člověk vyhlásil globální džihád (dosažení nějakého úsilí) proti všem křižákům a židům ? K těmto otázkám, ke kterým dospěl bin Ládin, se pokusíme dospět.
Budeme se prolínat různými celosvětovými autory a dvěmi pracemi studentů z Univerzity Karlovy. Všech pět knih, bakalářské a diplomové práce ze kterých jsem čerpal mi pomohly dospět a utvořit si názor na východní mentalitu tamních lidi, organizaci a chod dějin. Poděkovat musím každému z autorů, neboť například kniha W. Vogeslanga krásně popisuje historii Afghánistánu a hlavně díky němu můžeme pochopit v čem se liší Evropské národy od těch východních. Analytik Bodanský mi pomohl utvořit si obrázek o skvělém podnikateli a duchovním vůdci Usámovi bin Ládinovi, činy, které napáchal bin Ládin jsou hrůzostrašné, ale pochopíme v čem spočívala jeho genialita. Jako jádro z těchto knih jsem si vybral Terorismus, globální terorismus a éra al-Káidy od Radany Makariusové. Skvělá kniha, která popisuje funkčnost teroristických skupin a upozorňuje na neurčité nedostatky o kterých se nemusíme vůbec dozvědět, pokud si je nepřečteme. Každá kniha měla veliký bonus, ale každé z nich chyběl určitý souhrn nebo aspoň širší pohled pro čtenáře, aby si mohl v hlavě říct proč k nesčetným útokům v mnoha zemích došlo. To ale vyřešíme v této práci, i když máme maximální ohraničení. Svůj úvod shrnu větou z úvodní stránky Radany Makariusové: ,,Věnováno Amadee… Aby náš svět byl bezpečnější…”
I. al-Káida
al-Káida se vytvořila, kdy Usáma bin Ládin zakládal výcvikové tábory pro Mudžáhedíny (během 80. let v sovětské válce v Afghánistánu) a jejich jména si ukládal do počítače. Tím si vytvořil databázi, arabsky se říká databázi al-káida. Dále to může znamenat zásadu nebo pravidlo. al-Káidu chápe bin Ládin jako mobilizující prvek pro vznik islámského světa. Organizace z tohoto pojmu se stala teprve až v roku 1996.
Je to centralizovaná organizace, která využívala Afghánistán na plánované útoky, strategie a vysílání agentů. Dokáže se přizpůsobit dané situaci a má propracovaný systém. Své zástupce má po celém světě, kteří jsou v různých oblastech a pronikají do komunit přistěhovalců a tamních obyvatel. Díky tomu získávají podporu (ubytování, doprava, informace a finance) pro budoucí akce.
Al-Káida vzniká na základě dvou událostí. Ukončení Sovětské války v Afghánistánu v roce 1988 (celá 80. léta získával Usáma bin Ládin podporu k zakládání a budování výcvikových táboru a náborových středisek, díky kterým vznikl hojný počet radikálních džihádistů. Ti pak odcházejí do své rodné země Saúdské Arábie spolu s bin Ládinem. Díky tomu, že USA neměla zájem se aktivně zapojovat do asijských zemí vznikl základ radikální organizace. Hlavní událostí je Irácká invaze do Kuvajtu 20. 8. 1990, kde Usáma bin Ládin nabídl královské rodině svou vojenskou pomoc a ta odmítla s tím odůvodněním, že přijme pomoc od Spojených států amerických. Tím bin Ládin obviní podřízenost vůči západnímu státu a vstup “nevěřících” na svatá místa Saúdské Arábie.
Jako teroristická skupina svá aktiva cíleně utrácí. Zisky, které vytěží pomáhají k udržení celé organizace. Fungují de facto na principu státu.
Al-Káida se dá rozložit na tři fáze. První je od roku 1989 do 1996, kdy bojovala proti domácímu režimu a nepřátelům. Druhá fáze (1996-2001) znamenala přemístění do Afghánistánu, kde budovala základny a infrastrukturu10 (v této fázi je al-Káida nejsilnější). Třetí fáze (2001 – současnost) znamená symbolicky jako způsob života nebo ideologie, neboť al-Káida ztratila značnou část svých základen a dál už globálně neoperuje jako v předešlých fázích a to díky Spojeným státům americkým jako odvetu za 11. září 2001.
Struktura al-Káidy
Pod generálem al-Káidy je konzultativní rada (tzv. výborová řada – šúra – vysoce postavení muži, kteří pocházeli z paštunské komunity), kteří jsou dosazováni na bázi rodinného příslušenství, národnosti a přátelství. Administrativa této organizace se skládala ze čtyř komisí: vojenské, finanční, mediální a náboženské (právo šaría – dává návod, jak žít podle islámu). Členové se pravidelně obměňovali a to díky poradnímu výboru. Dále se větví na další čtyři vzájemné propojené celky: taktické vedení, základna pro vojnu v Afghánistánu, volná koalice teroristických skupin a globální teroristická síť (zahájení operací, vývoj taktiky a výrobu speciálních zbraní). Každou z těchto celků spravuje emír (potomci Mohameda a vysoce postavení vojenští velitelé).
Lid v al-Káidě se dělí na veřejný a tajný. Veřejný lid nezná jména svých vůdců a nenosí s sebou žádné zápisky z “organizace” a nezdržuje se na žádných místech, která můžou být podezřelá z budoucích útoků. Tajný lid potom vypadá jako obyčejní obyvatelé dané země a nepřipomínají Muslimy. Neobléká a nechová se tak. Nehlásí se k islámu. Díky tomu po provedených teroristických operacích je lze stěží vystopovat.
V řadách al-Káidy sloužilo několik vojenských důstojníků Egypta, Pákistánu a nejméně jednoho bývalého amerického vojenského příslušníka (Egypťan Ali Mohamed, který byl bývalý člen amerických speciálních jednotek).
Hlavní posty jsou obsazeny Araby, ale můžou být obsazeny i jinými lidmi, neboť každý v této organizaci je bratr (díky tomu může al-Káida oslovit kohokoli na světě). Důležité je, aby daný člověk usilující o post mluvil perfektně arabsky. Po útoku 11. září 2001, který provedla individua egyptské, marokánské, libanonské a jemenské národnosti, chtěl bin Ládin demonstrovat, že věří i v jiné národy.
Al-Káida se řadí do utopických skupin, které usilují o zničení již zavedeného pořádku a nesrovnávají se se státem. Neschvalují žádnou sociální strukturu a tradice přetvářejí. Po 11. září 2001 spadají pod apokalyptickou skupinu, kde využívají kolektivního násilí ke kterému byli podle nich vycvičeni.
Dále vyvinula celosvětovou soustavu islámských militantních organizací, má základny až v 50 zemích světa ale především v Afghánistánu (dále pak v Somálsku, Filipínách, Jemenu, …) a disponuje se satelitními teroristickými buňkami po celém světě. Dále spolupracuje s řadou jiných islámských politických uskupeních.
Al-Káida neustále nabírá nové členy a to díky Tálibánu, kdy během jejich vlády bylo až dva miliony studentů a několik desítek tisíc škol, které byli řízeny radikálním islámem. Po vystudování uměli studenti jen manuálně pracovat a byli nezaměstnaní. Proto se přidali k bin Ládinovu režimu. Dalším faktorem byla propaganda džihádu formou časopisů (obavy z vlády “nevěřících”, strach z ohně pekelného, ochrana utlačovaných, cesta ve stopách předků, …). Hlavním cílem pro tuto “organizaci” je hledat dobrovolníky s dovednostmi jako mají lékaři, inženýři, teroristi (mučedníci), pašeráci drog …
Al-Káida vytvářela různá účelová spojenectví a třeba i se Šíitskými příslušníky. Tím sílil jejich vliv na Blízký východ. V této organizaci nenajdeme název pro sebevražedného atentátníka, neboť sebevražda je v rozporu s Koránem a proto je nazývají mučedníky. Jedno z pravidel vstoupit do al-Káidy je ochota podstoupit mučednictví.
Ideologie
Celá víra al-Káidy je postavena na tom, že právě ideologie je silnější než národ nebo zbraně. Kdyby nebylo Usáma bin Ládina nikdy tato organizace nedosáhne globálního měřítka. Právě díky němu vznikla mezinárodní džihádistická organizace. Víra pochází z Koránu, který má svou tradici. U nás jako Bible. Akorát muslimové jsou daleko více radikálnější a vírou oddanější.
Mnoho islámských skupin vidělo v al-Káidě jakýsi fenomén, finanční a logistickou podporu. A pak hlavního představitele jejich ideologie, což byl Usáma bin Ládin. ,,Když Spojené státy vyjadřují svojí nenávist k Usámovi, v muslimském světě mají naopak Usámu stále raději. Většina muslimských mladých lidí považuje Usámu za svého hrdinu. Vymýšlejí na jeho podporu slogany a zpívají oslavné písně.”
Finance
Al-Káidu financoval zejména Usáma bin Ládin, dále pak bohatí muslimové, kteří souhlasili s jejich ideologií a zejména během okupace sovětskými vojáky jim přispívali tito bohatí muslimové kvůli ochraně a případné invazi. Během let 1991 už začala vymáhat peníze od bohatých Saúdů a dále se aktivně podílela na krádežích, pašování drog, obchodovala s diamanty a drahými kovy a vedla podvody přes platební karty. Díky přílivu financí se začala rozrůstat o území jako Súdán, Čečensko, Somálsko, jižní Thajsko, Irák nebo Palestinu. Podle CIA factbooku v roce 1997 byl právě Afghánistán největším vývozcem opia. Odhad celkového majetku al-Káidy je různý, ale podle britských analytiků se odhaduje na třicet až tři sta milionů korun.
Měli tak perfektně rozpracovanou síť, že stačila zásobit všechny globální buňky. Rozdělovala finance menšími částkami odděleně do různých buněk. V roce 1998 si ustanovila základnu v Afghánistánu a vystupovala jako organizace s multinacionálními teroristickými skupinami. Do roku 2001 nebyla vůbec známa. Její jméno nebylo nikdy vysloveno různými vůdci a ani se k této organizaci, po teroristických činech, nehlásili. al-Káida do té doby fungovala, dá se říct, jako tzv. symbolika, víra…
Díky častým teroristickým útokům od roku 1998 přechází al-Káida z obranné pozice do ofenzivní na půdě nepřátelských států (nachází se ve druhé fázi).
II. Působiště organizace Súdán
90. léta se jsou zde nazývána jako zlatá éra al-Káidy, neboť se naplňuje globální džihád a al- Káida se rozrůstá. Po útěku ze Saúdské Arábie do Súdánu navázala přímé kontakty s vládními mocnostmi (především s hlavní vládou al-Bašír, v Afghánistánu pak s Tálibánem). Díky súdánskému azylu musel Usáma bin Ládin postavit infrastrukturu a přinést dodatečné finance do této země. Jeho obchodní aktivity sčítaly až 1000 zaměstnanců, kteří pro bin Ládina pracovali a dále zhruba 2000 bojovníků. Na každého jedince si vedl speciální složku ve které vedl jeho informace o jeho rodině, přátelích, ideologii, atd. V Súdánu chtěl vytvořit mezinárodní základnu pro al-Káidu, odkud by se šířila dál do zbytku světa, tedy do roku 1996 se formovala myšlenka duchu boje proti blízkému nepříteli.
Dále se zaměřoval na pomoc jiných Islamistů, zejména v Jemenu a v jižním Somálsku. Tím chtěl docílit odstranění “nevěřících” a prozápadní vlády z Arabského poloostrova. Ti kteří nešli s bin Ládinem zůstali v Afghánistánu a rozšiřovali výcvikové tábory.
Súdán byl pod tlakem uvalených sankcí, neboť stopy z teroristického činu, spáchaného v Etiopii, egyptského prezidenta té doby Mubáraka vedly do Súdánů a proto Usáma bin Ládin musel opustit Súdán. Jeho veškerý majetek a jmění mu bylo zabaveno. Díky tomu se musel přesunout do Afghánistánu. To se ukázalo jako nejlepší místo pro vývoj v následujících letech a vzájemnou spolupráci s tamní hegemonní vládou – Tálibánem.
Afghánistán
V Afghánistánu začal opět nanovo, neboť neměl žádné peníze a proto začal opět stavět infrastrukturu. Začal nejprve s cestami, tunely, nemocnicemi a skladišti. Za krátkou dobu si opět vydobyl respekt a majetek, který ztratil v Súdánu.
V Afghánistánu už al-Káida nebyla monitorována. Díky tomu, že bin Ládin začal aktivně podporovat tálibánský režim (zejména finančně), měl tak přístup k celému území, včetně prostoru pro výcvik dalších jednotek. Vytvořil zde síť fungujících tréninkových a operačních základen a značnou část těchto základen zdělil po USA, Saúdské Arábii, Evropy. Tyto státy finančně podporovaly Mudžáhedíny ve válce proti Sovětům. Svůj vliv al-Káidy měla především na regionální spojence jako je Tálibán, pákistánskou zpravodajskou službu ISI, na Uzbekistánské a Čečenské emigranty, extremistické skupiny v Pákistánu a Kašmírské radikály.
V roce 1998 vyhlásil globální džihád a provedl několik teroristických útoků na americké velvyslanectví v Tanzanii a v Keni. Díky tomu se stal nepřítelem číslo jedna u západních mocností. Na začátku stejného roku se al-Káida a Tálibán neměli moc v lásce. Sám vůdce tálibánského hnutí Mulla Omar uvažoval o vydání Usáma bin Ládina do Saúdské Arábie a tím se bála al-Káida, že ztratí celou svou vybudovanou síť výcvikových center. Vše změnila operace ,,Nekonečný dosah”, který začal bombardovat území Afghánistánu kvůli bin Ládina. Nicméně tato operace měla velice negativní dopad na tálibánského vůdce a ten ihned změnil názor na Usámu. Začal v něm vidět Kalifa, který se snaží bojovat proti nadřazenosti západních mocností. Tím pádem ho začal ochraňovat a podporovat. Díky tomu se al-Káida s Tálibánem sblížila. Dále Tálibán začal podporovat islámské radikální skupiny v Číně, Tádžikistánu, Íránu, Uzbekistánu.
III. Deklarace proti USA
Po vyhoštění ze Súdánu Usáma bin Ládin vyhlašuje, dne 23. 08. 1996, fatvu (a další dvě v únoru 1997 a 1998). To znamená náboženské nařízení od duchovního vůdce. Tím vyhlásil válku proti Spojeným státům americkým (všem křižákům a Židům). Tento moment pro mezinárodní vztahy je zásadní. Tím chtěl Usáma bin Ládin poukázat na zkorumpovanost saudskoarabského režimu (královskou rodinu nazval jako anti-islámskou). Dále hovoří o dalších nepřátelích a to o Izraeli, Egyptu, Jordánsku a Alžírsku. Tyto země mají prozápadní vlády, které finančně podporuje USA. Všechny tyto fatvy podporuje Tálibán, neboť al-Káida na oplátku podporuje Tálibán.
V této dvanácti stránkové fatvě píše o odstranění přítomnosti USA z muslimského světa, zničení Izraele a jiných muslimských tyranů. Dále pak píše, že každý muslim se musí stát protiamerický z těchto důvodů: USA okupují svatá místa a rodnou půdu proroka Mohameda na Arabském poloostrově, podporují muslimské tyrany, kde dochází k útisků muslimů v Rusku, Číně nebo Indii. Dále pak spojenectví USA a Izraele a využívání muslimských pohonných hmot k prospěchu USA, nebo též vyhlášení džíhádu to znamená doslova “nejvyšší úsilí o dosažení nějakého cíle nebo zapuzení něčeho zlého.
Hlavní argumentace této fatvy je: ,,…pokud Izraelci zabíjejí děti v Palestině, Američané zabíjejí nevinné obyvatele Iráku (na základě sankcí) a pokud většina Američanů podporuje svého ,,nemravného” prezidenta Clintona, tak to znamená, že jsou s námi USA ve válce a my je můžeme napadnout.”
Dále Usáma bin Ládin chce zničit finance a ekonomiku USA. To chtěl udělat tím způsobem, že vyvolá vyhrocenou reakci USA a to díky útokům na nejcitlivější místa. Spojené státy americké by pak měly zareagovat vojenskou expanzivní politikou na území Afghánistánu a tato expanze je má ekonomicky zničit, tak jak to zničilo Sovětský svaz. Tím pádem vzniklo několik teroristických útoků na americké ambasády ve východní Africe, Tanzanii, Nairobi a nejstrašlivější útok, v dějinách teroristických činů, na USA 11. září 2001 na čtyři cíle (dvě obchodní centra, třetí Pentagon, čtvrtý Bílý dům).
Závěr
Během přečtení všech kapitol jsme zjistili, že al-Káida znamená arabsky databáze. Tento pojem vznikl, když si Usáma bin Ládin zaznamenával databázi všech svých Mudžáhedínů při Sovětské válce v Afghánistánu. Vznikla z toho důvodu, že bin Ládin se stal vůdce s určitou mocí po odchodu Sovětských vojsk. Hlavní aspekt pro zrod se stala Irácká invaze do Kuvajtu, kde Usáma bin Ládin nabídl svou pomoc královské rodině v Saúdské Arábii a ta pomoc odmítla a zvolila si raději vojenskou “expanzi” od Spojených národů. Dozvídáme se o víc důvodech, ale ten byl hlavním. Al-Káida běží na principu celosvětové organizace, centrální působnosti v Afghánistánu, tam kde měla volnou ruku, ač pomyslela na cokoli, neboť finančně pomáhala a akceptovala tamní hegemonní vládní režim Tálibánu a tálibánci sdíleli ideologii od al-Káidy. Spolupráce byla oboustranná. Běží na principu jako stát, protože má svou výborovou radu (tzv. šúru) a ta se dělí na další odnože a každá odnož má na starosti různé správní jednotky. Mimo jiné se al-Káida skládá z velmi profesionálních vůdců. Hlavní funkci, kterou řídí celý chod má Usáma bin Ládin, dále se to dělí na poradní výborovou radu a ta se dál vrství na různé celky na které dávají pozor emírové (potomci Mohameda). Muslimská víra je silnější, než u jiných národů. Toto zakořenění pochází z dlouhé historie, neboť muslimové jsou oddaní své víře. Důvěřují jí. Často tato víra je upravována tak, aby mohly vzniknout větší celky nebo hnutí jako například al-Káida (viz. pojednání o mučednících) a navíc během éry Tálibánců disponovali s více, než deseti tisíci škol, kde vyučovali radikální islám. Smysl pro pochopení podporování této organizace je jednoduché. Buďto podpora přichází od bohatých Muslimů, kteří platí za to, aby na ně al-Káida dávala pozor, nebo si finanční podporu teroristická síť hledá sama (pašováním drog, vymáháním peněz, atd.) a posledním finančním a nejdůležitějším sponzorem je Usáma bin Ládin, který se osvědčil jako skvělý obchodník a s penězi uměl vždy dobře “zacházet”. Hlavním nepřítelem se pro al-Káidu stala Saúdská Arábie a USA. Tyto dvě země spolupracovaly (viz. spolupráce ve válce proti Íránu) a zejména královská rodina Saúdské Arábie odmítla spolupracovat s bin Ládinem a dala příležitost Američanům. USA zase zhřešily tím, že vkročily na posvátnou půdu a obývaly ji dokonce i po válce s Íránem. Dále podporovaly Izrael a byly proti tálibánskému režimu. Tyto hlavní faktory podnítily Usámovou nenávist vůči těmto dvou zemím. Usáma bin Ládin vyhlásil globální džihád proti Američanům a jejím spojencům (týkalo se to i anti-islámské vlády v Saúdské Arábii).
Důležité je, že jsme pochopili, že al-Káida nevznikla ze samotné vnitřní činnosti a různých faktorů uvnitř Afghánistánu, ale vměšováním cizích států na cizím území. Dále jsme si potvrdili, že al-Káida se liší od ostatních teroristických sítí tím, že je globálně propojena a na jejich buňky se přichází velmi stěží. Pokud budeme chtít odstranit globální terorismus nikdy to nelze dokázat, protože se jedná většinou o decentralizovaný systém, který nemusí být s vedením teroristické organizace ve spojení pár let, ale spáchá teroristický čin kvůli islámské víře, která je každým dnem formulovaná tamními vůdci tak, aby teroristické útoky mohly vzrůstat i v budoucnu. Proti terorismu se lze bránit tak, že se ho budeme snažit omezovat. Pokud se chceme poučit z historie, tak musíme pochopit, že vměšovat se na území cizího států, kde jsou odlišné tradice a kultury se často nevyplácí.
Použitá literatura
- Willem Vogelsang, Dějiny Afghánistánu (Praha:Grada, 2010), 368.
- Gregory Feifer, Velký hazard: sovětská válka v Afghánistánu (Praha: Slovart, 2009), 335.
- Ibrahim Warde, Cena strachu: finanční boj s terorismem : Al-Káida a pozadí finanční války proti terorismu (Praha:deus, 2009), 262.
- Yossef Bodansky, Bin Ládin: muž, který vyhlásil válku Americe (Praha: Mervart, 2002), 398.
- Radana Makariusová, Terorismus, globální terorismus a éra al-Káidy (Praha: Metropolitan University Prague press, 2013), 187.
- Tomáš Brambůrek, ,,Vývoj al-Káidy po stažení sovětských jednotek z Afghánistánu: změna struktury, způsobu činnosti a financování organizace” (diplomová práce, Univerzita Karlova, 2007), 15-81, 115.
- Beáta Hulínová, ,,Teoretické prístupy k vzniku džihádu a založenie teroristickej organizácie al – Káida” (bakalářská práce, Univerzita Karlova, 2009), 63.