Seminární práce s názvem “Vznik dvou německých států v Evropě a studená válka” se snaží popsat příčinu vzniku studené války. Autor se nezabývá typickými daty a souvislostmi, které všichni známe. Snaží se přijít na vznik dané situace a popisuje ekonomicky, sociálně a historicky tamní dění ve vztahu tehdejší SSSR a Východní okupační Německé zóny (později NDR). Musíme brát v úvahu, že téma je tak široké, že se Adam Kubina zajímá o vznik studené války. V textu se objevují četné a velmi důležité situace, které ovlivnily celosvětové jednání všech zúčastněných mocností během studené války. Z literatury, ze které autor čerpal, je odborná a velmi naučná. Jejich autoři patří ke špičce svého oboru v Evropě. Nicméně jsem nikde nenarazil na problematiku studené války z pohledu Sovětského svazu. Právě proto se pokusíme tuto problematiku rozebrat na části. Vyvrcholením bude zjistit zda Stalin měl na výběr studenou válku odvrátit a pokud měl, proč to neudělal. Nejvíce budeme vycházet z knihy Jiřího Vykoukala a Jana Křena, kteří problematiku velmi dobře vystihli. Na tehdejší východní zónu nám poslouží odborník Piotr S. Wandycz, který nám pomůže s užitečnými informacemi. Bez koho se neobejdeme jsou profesionálové na mezinárodní studia a to Petr Luňák a Vladimír Nálevka.
V prvních kapitolách se seznámíme s poválečnou situací a s rozdílnými ambicemi Velké trojky. V další kapitole se zaměříme na příčinu vzniku studené války, na rozdělení Německa na zóny. Proč k tomu došlo a od koho tomu byl záměr. Budeme se zabývat hlavně Sovětským svazem, kde budeme zkoumat jak dobře si poradil s tehdejší situaci. Kdo SSSR zastupoval, jakým geografickým a ekonomickým vlivem disponoval. Nevynecháme témata se studenou válkou a to Evropskou měnu a Marshallův plán. Tyto události výrazně ovlivnily chod války, zdali ho zhoršily nebo vylepšily, to zjistíme. Autor se dál zabývá Německem a Sovětskou propagandou. Do politické a ekonomické hloubky se vydáme v otázce Německa, poté zjistíme jaké nástroje používalo SSSR k jejich masivní propagandě a “uchránění” východu před západem.
Důležité je pochopit stupňování studené války. Rozdíl mezi západem a SSSR. Nejdůležitější bude přijít na to proč vznikla studená válka, tak v globálním měřítku ihned po druhé světové válce a jaké politické intriky v tom hrály role.
Vznik studené války
Po druhé světové válce chtěl Stalin znovu získat území, které měl před rokem 1940. To se mu povedlo při postupu proti Německé říši. Zejména se jedná o Československo, Maďarsko a Polsko. Paradox je, že tyto země byly ekonomicky i kulturně vyspělejší, než Sovětský svaz.
USA a Velká Británie měly v plánu osvobodit Vídeň, Berlín a Prahu dříve, než SSSR. Díky tomu, že USA si nebylo jisté vyhranou válkou v Japonsku, musela se Velká trojka domluvit na poválečném uspořádaní světa. Roosevelt se Stalinem se domluvil, že po porážce Německa vstoupí do války s Japonskem a vyjde vstříc založení organizace stálého míru (později OSN). Na oplátku SSSR může osvobodit východní země a získat území před rokem 1940. Díky takzvanému americkému pokrytectví a zájem jen o západní Evropu (kterou chtěli utvořit dle obrazu svého, postupně vznikalo společenství mezi Z. Evropou + USA a SSSR + V. Evropou.
Mezinárodní policisté (USA, SSSR, Velká Británie a Francie) založili v roce 1944 Mezinárodní měnový fond a Světovou banku. To mělo zapříčinit další možnou krizi (např.: jaká byla ve 30. letech) a zavést univerzální světové platidlo. Tím byl dolar a to díky nejsilnější americké ekonomice ze všech států.
Řada západních politiků, včetně Roosevelta nebo Edvarda Beneše, podlehli během Jaltské konference tomu, že Sovětský svaz změnila válka a přikloní se k budoucí demokratické činnosti. Roku 1945 během Postupimské konference došlo ke změnám. Místo zesnulého F. Roosevelta úřadoval H. Truman a W. Churchilla nahradil labouristický premiér C. Attlee. Jediný Stalin zůstal. Tyto změny se podepsaly na budoucích výsledcích, neboť Američané měli najednou jiné politické cíle (například nechtěli, ať si SSSR vezme do správy italskou kolonii Libyi). To vše zhoršilo vztahy během jejich dalších jednání.
Rozdělení Německa
S plánem rozdělení Německa přišli Američané, avšak po skončené válce tento plán nechtěli uskutečnit. Byl by pro ně zbytečnou hospodářskou zátěží a dalším důvodem bylo, že oddělení německých občanů by mohlo vést k dalším nacionálním myšlenkám. W. Roosevelt byl názoru, že s německým obyvatelstvem se musí zacházet jako se zrádci. K rozdělení Německa došlo, když si Sovětský svaz vymezil svou zónu. Díky tomu konference Velké trojky na Krymu, 4.-11. února 1945, rozhodla o rozdělení Německa na zóny Americkou, Ruskou, Britskou a Francouzskou. Stejně rozdělili i Berlín. Dále se dohodli na tamní politice (demokratizace, denacifikace, dekartelizace a demilitarizace), se soudními procesy s nacisty v Norimberku a zakázaly všechny nacistické politické strany, průmysl a německou výzbroj. Poté se postupně mohly zakládat nové politické strany na základu demokracie.
V centru pozornosti pro Sovětský svaz byla Evropa a hlavně Německo. Proto se nebránila ke spolupráci s politikou západních zemí, zejména se socialistickými a demokratickými stranami. Byl si také vědom toho, že kapitalismus je pro ně hrozbou. SSSR se ale nemohlo srovnávat s USA, neboť Spojené státy měly nejlepší ekonomiky a Evropa se snažila, aby Američani nadále zůstali v západních zemích. Nicméně SSSR si rozšířilo území natolik, že předčila velikostí, po dobu větší než 40 let, Napoleonovu i Hitlerovu říši.
V satelitních režimech panovala osobní nesvoboda, nesvobodné volby, atd. Byl to opak západu. Tam se mezitím vyvinuly dva směry politických stran: pravice a levice. SSSR postupně začala zapojovat své komunistické loutky do vyšších politických sfér v satelitních zemích a podporovala různé emancipační hnutí, které pokládala jako základ pro zrod socialismu. Sovětský svaz neměl žádné zkušenosti s kolonializmem a expanzí. Díky tomu satelitní režimy měly nejistou budoucnost a byly to nesamosprávné celky. Stalin byl toho názoru, že SSSR musí mít předsunuté obranné pásmo, které zpomalí budoucího nepřítele.
Velká trojka se začala rozpadat při nástupu studené války. Díky politice zadržování a Marshallova plánu se SSSR muselo omezit jen na ty státy, které si vojensky podmanilo. Během toho ztratilo Itálii a Francii, kde komunisté byli vyřazeni z vlády. Proto “své” podmaněné země uzamykalo proti kapitalistickým vlivům. Sovětský svaz začal šířit masivní propagandu a ideologii. Také si byl vědom toho, že v ČSR, Polsku a Maďarsku si musí nejprve vybudovat základ pro socialismus. Proto zmíněné země byly vystaveny sovětskému nátlaku.
Íránský konflikt byl jeden z klíčových momentů pro spuštění studené války. Sověti se měli po válce z Íránu stáhnout, místo toho začali podporovat levicové strany (zejména Íránské Kurdy) a těžit ropu na S. Íránu. Stalin pak 9. února 1946 přiznal zhoršení mezinárodních vztahů a na jakékoli příměří reagoval: ,,Není za nynějších kapitalistických podmínek rozvoje světového hospodářství možné uskutečnit.” Nadcházející válka byla v globálním měřítku. Západ (demokratické státy, tržní ekonomika) proti východu (totalitní státy, plánované hospodářství). Dvě odlišné strany, jak ideologicky, tak tržně. Každá strana usilovala o úplnou porážku soupeře. To vše vyvrcholilo v dlouholetou studenou válkou.
Jedno z prvních varování přednesl Winston Churchill 5. března 1946, během svého projevu při promoční slavnosti ve státě Missouri, za přítomnosti prezidenta Trumana: ,,Od Štětína na Baltu, po Terst na Jadranu se napříč evropským kontinentem spustila železná opona. Za touto linií leží všechna hlavní města starobylých států střední a východní Evropy. Varšava. Berlín, Praha, Vídeň, Budapešť, Bělehrad, Bukurešť, Sofie, všechna tato slavná města a obyvatelstvo kolem nich leží uvnitř toho, co musím nazvat sovětskou sféru vlivu a jsou předmětem… prohlubující se kontroly Moskvy.”
Díky tomu Spojené státy požádaly svého analytika (později díky němu vzniknou mezinárodní teritoriální studia) George Kennana, který sídlil na americkém velvyslanectví v Rusku, aby je informoval zprávou, co si myslí o SSSR. Reakcí na to jim odpověděl: ,,Máme zde politickou Sílu (SSSR, resp. komunistickou stranu, pozn. autor), která fanaticky věří, že se Spojenými státy nemůže existovat stálý modus vivendi (způsob soužití), a která v zájmu zajištění své moci považuje za žádoucí a nezbytné rozbít vnitřní harmonii naší společnosti, zničit náš tradiční životní styl a mezinárodní autoritu našeho státu. Tato politická síla zcela ovládá energii jednoho z největších národů světa, nejbohatší území na přírodní zdroje a působí spolu s hlubokými a mocnými proudy ruského nacionalismu. Vedle toho má pečlivě propracovaný a dlouhodobě působící aparát pro šíření svého vlivu v jiných zemích, aparát, který je nadán ohromnou pružností a přizpůsobivostí, který je řízen lidmi, jejichž zkušenost a umění v podvratných metodách patrně nemají v dějinách obdoby. Konečně, jak se zdá, je ve svých základních reakcích imunní vůči vlivům reality.”
Analýza se stala jako základ proti komunismu. G. F. Kennan dále napsal, že SSSR je slabší supervelmoc, než USA. A to díky válečným ztrátám se Sovětsky svaz nechce pouštět do dalšího střetnutí. Dále je označil jako fanatickou sílu, která se snaží zničit USA.
Marshallův plán
Marshallův plán připravilo USA na oživení ekonomiky spojenců v Evropě, včetně SSSR. Země byly pozvány na konferenci do Paříže. Země, která se zúčastnila a odtajnila svou ekonomickou situaci mohla plán finanční pomoc přijmout. SSSR ihned odmítla s názorem, že se jedná o porušení národní bezpečnosti. Ihned se muselo zříct i Československo a Polsko – ze začátku to vítaly, po schůzce se Stalinem politické loutky ČSR a Polska musely plán odmítnout. Díky M. plánu mohly USA tvarovat Evropu dle obrazu svého. Kdyby SSSR M. plán přijal, urychlil by si svůj ekonomický růst. Nicméně Sověti dali na mocenské ambice a návrh odmítli. Ihned na to zakládají Varšavskou smlouvu, která trvá až do roku 1991, tedy do pádu SSSR a Radu vzájemné hospodářské pomoci (RVHP).
Komunistické režimy podporovaly rozvojové země a dodávaly jim finanční pomoc ve výší 6,5 miliardy dolarů (částka šla ze zemí Sovětského svazu, Východoevropských zemí a Číny). Hlavně dodávaly zbraně, které putovaly do Egypta, Sýrie, Indie, Afghánistánu nebo na Kubu. Důvodem dodání je následné ovládání zbrojních složek v daných zemích a tím zahájily komunistické nebo vojenské převraty.
Evropská měna
První pokusy o měnovou unii přišly v roce 1969 na konferenci v Haagu. Tato změna měla přinést stabilitu Evropským zemím a vytvořit novou prosperující měnu. Důležitým cílem, ale bylo konkurovat dolaru a vymanit se z jeho vlivu. Tato akce nazývaná jako “evropsky had v dolarovém tunelu”. Bohužel první pokus nevyšel. Další myšlenky přišly až v roce 1978. Důvodem byl nestabilní a nepředvidatelný dolar. Jediný stát, který se nezapojil, byla Velká Británie. Důvodem britského premiéra Callaghana byl ten, že je zbytečné zakládat něco nového za dané situace. Evropská měna vznikla v Brémách 6.-7. července 1978. Díky EMS se podařilo snížit domácí inflaci z 10,6% na 2,7% v období 1982-1988.
Německá demokratická republika
Rok 1949 byl klíčový pro nepřátelství mezi USA a SSSR. Dva hlavní důvody. První, že ve východních zemí byla nejhorší nesvoboda. Druhý, že se utvořil jaderný duopol. Američané již nebyli jediní, kteří mají jadernou bombu a co hůř i Sovětský svaz ji hodlal použít. Stalin byl názoru, že válka mezi kapitalismem a komunismem je neodvratná. Časté konflikty takzvané studené války se přesunuly na ty země, které nebyly pod vlivem ze dvou zmíněných a kde se snažily o zavedení buďto totalitní vlády nebo demokratické. Jednalo se například o válku Francie v Indočíně, válka v Koreji nebo vznik nového státu Izraele.
Díky vzniknutí Trizonie ze třech německých zón (Britské, Americké a Francouzské) se Západ Německa stal opět ekonomicky stabilním. Chtěli zavést separátní měnu. Díky tomu Stalin provedl blokádu Berlína. Uzavřel všechny pozemní a vlakové cesty a tři vzdušné koridory nechal volné, neboť si myslel, že nevystačí k zásobování Berlína a chtěl se vyhnout ozbrojenému konfliktu, který mohl na základě tohoto rozhodnutí vyvolat. Západní spojenci využili tři vzdušné koridory a blokáda skončila v roce 1949. Cílem blokády bylo zabránit vzniku separátní měny a založení z. Německého státu, které se dál mělo angažovat v západních společenstvech. Nicméně díky tomuto konfliktu se stali západní spojenci jako ochránci a z Trizonie vznikla 7. září 1949 Spolková republika Německo. Tím vznikly dva bloky. Západní a Sovětský.
Později se zrealizovalo společenství atomového výzkumu (EURATOM) a Velká Británie pak s řadou západních zemí vytvořila, tzv. společenství volného obchodu. Sověti nečekali a ihned založili na podzim roku 1949 nový stát Německou demokratickou republiku, kde vzniká hlavní komunistická politická strana vedená diktátorem Walterem Ulbrichtem. Tato strana se hlásila k politickému programu marxismu-leninismu. Nazývala se Sjednocená socialistická strana – SED.
Na sklonku svého života Stalin provedl politický obrat. Chtěl spojit Německo v jednu neutrální zemi. To ale bylo striktně odmítnuto západními velmocemi a to z důvodu toho, že se jedná jen o propagandistický čin a o rozvrácení politických uskupení.
V březnu 1953 zemřel sovětský vůdce Josif Vissarionovič Stalin. Po jeho smrti začaly protesty, zejména v satelitních zemích, o navýšení přídělu potravin, navýšení mezd a boje o nástupnictví. Během protestů bylo zatčeno více než 4000 nepohodlných občanů pro komunistický režim. Západní země pouze události sledovaly. Walter Ulbricht byl formován stalinismem. Všechny protesty v NDR potlačil. Co se mu ale nedá vyčíst je to, že NDR byla nejvyspělejší ze satelitních zemí. A to díky tomu, že podporoval vědeckotechnický vývoj.
Dále SSSR přikázal svým politickým “loutkám” v satelitních zemích, aby utvořily komunistickou hegemonii a jiné politické strany zcela odstranily. Sovětský svaz se snažil předejít, již zmíněným, událostem ve Francii a Itálii. V NDR se začaly zavádět politické a protikomunistické procesy. Bylo odsouzeno více než 78 000 lidí, z toho několik bylo trest smrti. SED dále začala reformovat školství a kulturu. Zaveden byl povinny ruský jazyk a ideologie marxismu-leninismu-stalinismu. Převládaly obory technické, přírodovědní a ekonomické pro budoucí rozvoj SSSR. Místo humanitních věd byla ideologie, který vyobrazovala Sovětský svaz.
Západ se nemohl zapojit do dění na východě a proto komunisté udržovali pořádek odstraňováním občanských táborů a propojování levicových radikálních stran. Existovali také policejní oddíly, které pronásledovaly a “čistily” režim od demokratických politiků.
Sovětská propaganda
Sověti využívali propagandu v NDR několika způsoby. Tím důležitým bylo založení časopisu zvaný Národní fronta demokratického Německa, kde si lidé četli jak krásné je žít v NDR. Díky tomu Sověti ovládali společnost. Další nástroj, který používali jsou filmy. V roce 1946 založili společnost DEFA (Deutsche Film-Aktiengesellschaft), ta stačila natočit přes 750 propagandistických filmů do svého zániku v roce 1992. Teprve až po roce 1985 se ve východních zemí uplatnily kabelové televize a video. Od roku 1952 NDR začala budovat na svých hranicích se západem mohutné ostnaté dráty, minové pole, atd. Dále hranice hlídali více než 50 000 policejních jednotek proti možným emigrantům.
Politika SSSR se dá shrnout těmito vlastnostmi: ideologie, obrannost, expanzivnost. Stalinova politika vůči USA a Velké Británie neměla být tak radikální. Bohužel sovětský diktátor vždy reagoval vyhroceně a očekával ohrožení. Měl dva cíle. Prvním je, aby SSSR byla rozsáhlá supervelmoc. Druhým cílem bylo zabránit vzniknutí NSR a zabránit kapitalistickému růstu.
Zlatou éru pociťovali jen západní země. Ač východní země pocítila hospodářský růst a disponovala řadou vědců, kteří se zasloužili o vývoj atomové bomby (vodíkové i jaderné), atomové elektrárny (první atomová elektrárna ve světě, rok 1954) nebo první kosmické družice, která byla vyslána do vesmíru. Vše vypadalo kladně, ale pořád se to kulturně nedalo porovnat se západním světem, kde blahobyt byl na zcela jiném měřítku.
Závěr
Zjistili jsme, že zhoršení mezinárodních vztahů vzniklo kvůli Německu. Nikoli jeho vinou, ale mocenskými ambicemi USA a Sovětského svazu. Stalin chtěl za každou cenu získat takovou rozlohu SSSR, kterou mělo před rokem 1940. Na druhé straně USA chtělo získat Německo a západní Evropu, východní Evropa je nezajímala, pro své budoucí ekonomické využití. Tyto kroky vedly k rozporu a k budoucímu konfliktu. Po separátní měně a provedení Marshallova plánu se ze spojenců stali nepřátele a ihned SSSR založil tytéž společenstva, akorát na východě (RVHP, Varšavská smlouva). K udržení sovětské ideologie a propagandy, jak už víme, využívali Sověti hlavně národní časopisy a filmy, kde byl daný jasný “loutkářský” monopol. A uvedli jsme si, že satelitní režimy byly špatně vedeny, neboť Sovětsky svaz neměl žádné zkušenosti s expanzí, na rozdíl od západních zemí.
Studená válka se dá datovat různě, v této práci uvádíme, že začíná od roku 1946, ale zhoršené vztahy Velké trojky můžeme sledovat už před druhou světovou válkou. Nicméně do globálních měřítek tato válka se vystupňovala v uvedeném roce.
Pokud budeme hledat viníka, tak ho nelze najít. Ano, lstivý sovětský vůdce Stalin na každý krok Američanů odpovídal velice agresivně a výbušně. Každou “pomoc” (například ekonomickou – Marshallův plán) bral jako kroky k omezení “sovětizace” a zastavení komunismu, naopak Američané (W. Roosevelt, pak H. Truman) brali kroky Rusů jako ke globální “sovětizaci” a zastavení kapitalismu. Musíme vzít na zřetel, že Roosevelt a Stalin měli kladný vztah před konfliktem a o studenou válku rozhodly ambice kulturně historických supervelmocí.
Zdroje
Primární monografie
- Jan Křen, Dvě století střední Evropy (Praha: Argo, 2005), X.
- Petr Luňák, Západ: Spojené státy a Západní Evropa ve studené válce (Praha: Libri, 1997), X.
- Vladimír Nálevka, Světová politika ve 20. století (Praha Aleš Skřivan ml., 2005), X.
- Jiří Vykoukal, Bohuslav Litera a Miroslav Tejchman, Východ: Vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944-1989 (Praha: Libri, 2000), X.
- Piotr Stefan Wandycz, Střední Evropa v dějinách od středověku do současnosti: Cena svobody (Praha: Academia, 1998), X.
Příloha: Featured Image
http://news.bbc.co.uk/2/shared/spl/hi/europe/02/euro_borders/html/8.stm (staženo 05. 07. 2016)
