Seminární práce s názvem “Jaké argumenty měl Hitler pro své imperialistické ambice?” se snaží popsat ideologii Hitlera a jeho myšlenkový vývoj v tehdejším nacistickém Německu. Mimo jiné se taky zabývá “Vůdcovskými” názory, které postupně pronášel během svého života a ty autor seminární práce popisuje na jakých argumentech si je zdůvodňoval. V textu se objevují četné citace od celosvětových autorů, kteří se zabývali podobnou nebo stejnou otázkou jako autor a to: Proč se “Vůdce”, ať už milovník milionů lidi tehdejšího Německa nebo obdivovatel tehdejších válečných generálů, se dopustil největších válečných konfliktů ve 20. století. Autor se také snaží vystihnout odkud Hitler nabral tolik zkušeností a kdo ho přivedl do styku s vyšší společností. Dílo tak pojednává o psychologickém myšlení nacistického vůdce a jeho subjektivních politických názorech, které tak důkladně propagoval, že započal nejhorší celosvětový konflikt 20. století.
Ze začátku se dozvíme o životě A. Hitlera, jaký byl jeho politický život předtím, než se stal diktátorem. Dalším tématem jsou jeho opodstatněné radikální názory, které ho provázely celý život. Budeme se snažit přijít na to, jak k názorům dospěl. Nejhroznější akty od Hitlera byly vůči Židům. Ve čtvrté kapitole tak narazíme na objasnění těchto aktů, proč tehdejší “vůdce” je tolik nenáviděl. Předposlední kapitola nám pak vysvětlí čeho se nacistický diktátor držel při psaní jeho nejslavnější knihy Můj boj a jak vznikal jeho propagandistický profil. Díky poslední kapitole této práce s názvem: ,,Mocenská absolutistický stát v očích “Vůdce” se zaměříme na to, jak by měl vypadat ideální stát podle nacistů.
Budeme se prolínat různými celosvětovými autory, kteří do tohoto tématu vynaložili úsilí jako já nebo více. Zejména s Dušanem Hamšíkem, který psychologii Hitlera ve své knize popsal výjimečně, Wickhamem Steedem, ten dokázal po první světové válce předurčit nacistický stát, přesně tak, jak šel v dějinných stopách, nebo samotným strůjcem Hitlera Dietricha Eckarta, který pronesl velice slavnou a pravdivou větu před svou smrtí a to: ,,Následujte Hitlera, bude tančit, ale hudbu jsem napsal já. Nelitujte mě, ukáže se, že jsem zapůsobil na dějiny více než kterýkoli jiný Němec.” a dalšími.
I. Začátky Adolfa Hitlera
Strany Mocnosti si mysleli, že Versailleská smlouva dopadne dobře a bude se jednat o tzv. harmonickou smlouvu, místo toho strany Dohody sepsalo ty nejkrutější podmínky, které byly těžce zrealizovatelné a Německo upadlo do mentálního šoku. Němečtí občané byli toho názoru, že válku neprohrál lid, ale politici. Proto byli otevření novým ideologům, zejména typu Adolfa Hitlera, který měl teorie o neporaženém národu a neporažené armády.
Po první světové válce se Adolf Hitler v mladém věku připojuje k politické straně DAP, ve které měl stejné názory proti bolševismu. Rád přednáší v hospodách, kavárnách, atp. Nevystudoval žádnou školu, ale pokládá se za odborníka umění a dějin. Autory, kterými se řídil byl Le Bon, Gobinneuaua, Chamberlain, Schonerer, Sombart, Eckart a další. Během přednášek dokázal Hitler postřehnout atmosféru a během toho je pak i vést. Dokázal klást taková hesla, která posluchačům utkvějí v hlavě a začnou postupně vyznávat budoucí nacistické myšlenky. Navíc si své projevy cvičil už ve Vídni (během funkce v DAP) před zrcadlem a rád nepřetržitě mluvil, kde stihl během dvou hodin vše shrnout, umění, válku, mír a filosofií.
Hitler prosazuje naprostý radikalismus a díky němu dokáže přimět a oslovit i ty lidi, kteří mají zcela jiný názor, např.: z Výmarské republiky. Jak píše Ian Kershaw v bibliografii o Hitlerovi, ať myšlenky jeho byly jak víc strašné a odporné, tak v polovině dvacátých let se utvořily v politický systém. Během tehdejších následujících let se proměnila DAP ve stranu NSDAP, kde Hitler byl od samotného počátku. V té době si ho všiml i Dietrich Eckart, který ho zasvětil do antisemitismu, cvičil s ním projevy a seznámil ho s velice vlivnými lidmi.
V pozdějších letech, kolem roku 1931-33, nacistická strana začala vyobrazovat Hitlera ne jako kancléře nebo předsedu strany NSDAP, kterým se postupně už stával, ale jako sjednotitele národa, například v té době hlásali lidé: ,,vladař Bismarck ukoval dohromady říši, Adolf Hitler dohromady uková lid do sjednoceného národa” a to hlavně díky dílu, které napsal ve vězení v Landersburgu, které se jmenuje Mein Kampf. Toto dílo bylo pokládáno za zbraň proti marxismu a díky němu už nebyl brán jako řečník, ale jako vůdce budoucího sjednoceného národa. K němu se pak připojují osobnosti jako: Himmler, Hess, Goring, Rohm, Frank nebo Rosenberg.
II. Jeho opodstatněné radikální názory
Hitler formuloval svůj nacionální program, který byl zakládán výhradně na požadavcích a cílech, které chce v budoucnu napravit, tzn. Německo v té době bylo zmítáno nepokoji, chudobou, sociálním rozvrstvením a v kolektivním vědomí německého lidu byla prohraná první válka. Dále konstatoval že hlavním viníkem a politickou opozicí jsou židé a komunisté. Podle něho mají prsty ve všech složkách státní moci a musí být zlikvidováni.,,Bolševičtí vůdci spatřovali v Německu – vzhledem k jeho materiálnímu i duchovnímu rozkladu – zralý plod, který sám spadne do klína světové revoluce.” To už dál poukazuje na to, že Karl Marx i Lenin byli z matčiny strany Židové, pokud si to dokážeme spojit, tak nenávist k Židům tehdy započala.
Nacisté se často drželi tzv. Sionských protokolů, kde samotní židé vypracovali program na světovládu. – toho využívali a používali ke své propagandě. – pravda je taková, že tyto protokoly vytvořily protižidovská carská policie aby měla “základy” na rozehnání židů (před pádem a nastolením bolševismu). Velice krásné shrnutí o Hitlerové argumentaci je píše Dušan Hamšík: ,,Vychází z vlastenectví, zbavuje je však nutné kritické a sebekritické míry a exponuje postupně vlastenecké motivy až k nacionalismu a k nacionálnímu egocentrismu.”
III. Antisemitismus jako reakce
Hitlerova nenávist k Židům, musíme brát v potaz, že nenávist se odehrávala v celém kolektivním vědomí všech německých občanů, vycházela ze dvou směrů.
První bylo osvobození Mnichova od komunistické vlády, druhé pak podepsání mírové smlouvy po ukončení první světové války ve Versailles. Vlna antisemitismu zachvátila zejména Mnichov (Německo) a Bavorsko. To z důvodu obav bolševizace, která probíhala po versailleské smlouvě. – tedy antisemitismus byl opravdu v každém úředníkovi, policistovi nebo klasickému obyvateli. Musíme brát v potaz, že bolševismus nenechával své kruté praktiky utajované. Všechny vraždy zveřejňoval v ruských novinách a dá se říct, že jimi chlubil.
Přikláněl se k názoru, že mnohovrstevná společnost je nezbytnou součástí ke zkáze. Dále byl názoru, že jediná cesta k soužití a přežití národu je sjednocený národ stavěn na vyvolené Árijské rase. Němci a poté hlavně Goebbels to pronášel při své propagandě, že revoluce, kterou přinášejí bolševičtí židé rozvrací stát a společnost, neboli jedná se o dekompozici (rozložení). Byl tvrzením toho, že za takový rozvrat může komunismus a po něm nastupuje revoluce a anarchismus. Když se židé chopí vlády, nastane anarchie a bída.
Poslední tečkou byla Rezoluce všežidovského kongresu v 1919 ve Filadelfií, díky které jsou židé občané nového žid. státu Palestina a zároveň mají veškerá občan. práva všude tam, kde se jim zlíbí žít.
Dále Židy obviňovali z kapitalismu, který vedli. Všichni, vzdělaní, víme, že Židé umějí zacházet s penězi a že pro ně kapitalismus, je jako stvořený. Za to je, němečtí občané taky neměli rádi, neboť v tom viděli cestu do záhuby, viz. bolševismus.
IV. Propagandistický profil Hitlera
Nacisté dali nový směr propagandistické činnosti po sepsáni knihy Můj boj Adolfem Hitlerem a dostávali je manželé, úřednice, rodiny nebo dělníci k pracovnímu jubileu. Později byl vydán rozkaz aby si ji obstarali vojáci, státní zaměstnanci a knihovny a měla různé hesla na plakátech, která visela v každém městě, je dobré je zmínit: ,,Všude se přikládají ruce k práci na společném díle! Jeden národ, jedna vůle, jeden čin! Německý lid musí za to vše děkovat vůdci!” Cílem nacistů při tvorbě propagandy byla mentalita, kterou obyvatele měli, aby odpovídala propagandistickým cílům. Tím chci říct, že hesla byla jasná, stručná a pochopil je každý. Dále pak každé hromadné dosažené cíle připisovali Hitlerovi. Hitler v Můj boj se zamýšlel nad všelijakými otázkami a to buď na výchovou, problémy divadelnictví, nad uměním nebo nad problémy s prostitucí a všechny tyto teze spojoval se sociologicky-hospodářskými otázkami, které umísťoval do politiky. Aby si Hitler udržel propagandistický směr musel využívat a zakládat to na různých akcích, krásným příkladem bylo odstranění komplexu z “Versailleské smlouvy” a vstup vojsk na demilitarizované pásmo v Porýní, pak národní volby v březnu roku 1936 přinesly 98,6% pro hlasování Vůdce.
Antoine Vitkine napsal o Hitlerovi, že: ,, Je přesvědčený, že v sobě dokáže spojit kvality ,,teoretika” s kvalitami ,,muže činu” a díky tomu také ,,realizovat ideu”.
V. Mocenský absolutistický stát v očích “Vůdce”
Nacisté si zakládali na lžích. Hitler: ,,Vycházeli jsme z velmi správné zásady, že ve velikosti lží je vždy jistý činitel naděje, že lež bude věrohodná.” A Goebbels ho doplnil, když pronesl na Silvestra roku 1931 stoupencům nacismu: ,,Za rok budeme buď u moci, nebo v kriminále.”
Hitler si vzal příklady a hesla z pangermanismu a italského fašismu – to se pak stalo jako základ pro budoucí nacismus. Snažil se uzavřít stát a ,,uzamknout” ho dokud se nevyřeší své problémy a svou státní “čistotu”. A tento stát má za úkol shromáždit všechny Němce do jedné “nádoby” (státu). Podle hitlerismu znamená stát to, že je jen jedna strana, vůdce, vůle, ovládající všechny funkce státní moci – jeden tisk, rozhlas a hospodářský systém. Nacisté byli proti všem odpůrcům a měli se dělit na jednotlivé třídy, v první třídě by měli být nacisté a druhá třída dělníci neboli otroci pracující pro “blaho” lidu. Ten kdo byl proti tomu uspořádání byl důkazem rasové méněcennosti a musel být zlikvidován. ,,Řečeno jednoduše a prostě, je fašistická a nacistická koncepce státu jenom modernizovanou obměnou poloorientálního despotismu. Je bombastickou apoteozou (zbožštění) vlády jedné osoby v neliberálním státě.”
Důležitý filosof se stal pro Hitlera Houston Chamberlain, který chtěl dokázat že klíč k mocnosti světa je v rasové otázce. Zaměřil se na zánik římské říše a zdůvodnil to tím, že za jeho zánik mohl rasový úpadek. Pak řekl, že hodnotu rasové vyspělosti si zachovali dnešní Němci, tzv. ryzí krev – Teutoni. Dále se inspiroval Alfredem Rosenbergem ten předurčil nacismus jako jedinou možnou ideologií a ostatní ideologie jsou jejich překážka. Hlavního nepřítele viděl v Rusku. Dále viděl možné spojenectví s Anglií a Itálií a nastolení izolování Francie. Další filosof ke kterému se přikláněl byl Georg W. F. Hegel.
Závěr
Během součtu všech kapitol jsme došli k tomu, že Hitler se naučil radikálním názorům už během pobytu ve Vídni. I když měl názory sebevíc hrůzostrašné, tak v té době to lid bral jako systém, který určoval jejich identitu, jako nacistické Německo. Také viděli v Židech nebezpečí v pojetí bolševismu a báli se, že se s nimi východ bude chtít násilně spojit, proto se distancovali i od komunistů, neboť spisy po Leninovi říkali, že po komunismu přijde vždy revoluce. Došli jsme k tomu, že nacisté si zakládali na lžích a na čistě subjektivních názorech, které rozšiřovali ve velice promyšlené propagandě. Stát, který se měnil v letech 1933-1945 už víme, že Hitler využíval filosofické názory a ty pak měnil ke svému využití.
Lidé často vyredukují, a častokrát jim to stačí, že se podívají na ztráty lidských životů po druhé světové válce. A viní jednoho muže. To jméno jsem tady napsal nesčetněkrát. Důležité je si uvědomit, že Německý národ byl vždy pyšným národem a stavěl si na velice kvalitní státní armádě. Po roce 1918, jak jsem uvedl výše, faktory které německý lid uvedlo do temné doby a začali hledat, kdo za to může, že se mají tak špatně, proč prohráli válku, atp. a během té doby existovalo dalších sto řečníků jako Hitler, avšak Hitler měl štěstí a smůlu zároveň, že během jeho života potkal lidi, díky kterým se stal mocným nástrojem a de facto určující elementem na dějinné události po roku 1922.
Všechny ideje, všechny imperialistické ambice tehdejšího nacistického Německa vycházely z lidu. Co je důležité. Adolf Hitler měl vlastnost, již od útlého věku, že uměl vyredukovat obecné na podstatné, postřehnout a vyjádřit kolektivní myšlenky z masy lidí.
Zdroje
Primární monografie
- Ian Kershaw, Hitlerův mýtus: Image a skutečnost v Třetí říši (Praha: Iris, 1992), 287 s.
- Dietrich Eckart, Bolševismus od Mojžíše po Lenina: Rozhovor mezi Adolfem Hitlerem a mnou o židovské otázce (Praha: Hlaváč, 2003), 62 s.
- Antoine Vitkine, Mein Kampf: Příběh jedné knihy (Praha: Paseka, 2010), 246 s.
- Ralph Georg Reuth, Hitlerova nenávist k Židům: Klišé a skutečnost (Praha: Ikar, 2011), 319 s.
- Henry Wickham Steed, Diktatura a demokracie: Adolf Hitler – Mein Kampf vs. T.G. Masaryk – Světová revoluce (Praha: Kořínek, 2004), 125 s.
- Jaroslav César a Bohumil Černý, eds., Nacismus a Třetí Říše (Praha: Orbis, 1963), 269 s.
- Dušan Hamšík, Génius průměrnosti: Nová fakta a pohledy na Hitlerův konec (Praha, 1976), 161 s.
Obrázková Příloha
Featured Image: Adolf Hitler, https://www.pinterest.com/pin/277886239482183075/ (staženo 05. 07. 2016)
