Seminární práce s názvem “Otázka židovství v nacistickém Německu.” se snaží popsat, jak vnímal nacistický stát historický semitský národ. Autor se nezabývá typickými otázkami této problematiky, ale snaží se detailněji popsat logiku tehdejších nacistických názorů. V textu se objevují četné citace z různých historických knih zaměřené na stejný kontext, kterým se Adam Kubina zabývá. Historici, kteří jsou uvedení ve zdroji na konci této knížky, se zabývají obecnými zásadami, kterých se nacisté drželi. My se pokusíme přijít na to, proč se z těchto zásad vyvinula hlavní nenávist k Židům. Dozvíme se o prvním radikálním mentorovi Dietricha Eckarta, který Hitlera zasvětil do antisemitismu nebo o historickém vizionáři Wickhamovi Steedovi, ten byl tvrzením toho, že z Německa vznikne nacistický stát už v roce 1921. Z novějších autorů pak budeme čerpat z děl Dušana Hamšíka nebo Ralpha Reutha a dalších…
V prvních kapitolách se dozvíme jak vnímal německý lid Židy. Zdali je nenáviděl, nebo s nimi sympatizoval. Seznámíme se s okolnostmi, jimž museli Němci čelit po první světové válce, a s novými politickými útvary. Nenechá nás chladným ani pojem bolševismus, o kterém si řekneme, jak vznikl a kde byl využit. Pochopíme nacistický stát a podmínky, které musel splňovat a na jaké třídy musel být dělen. Dále se zaměříme na propagandu, kterou nacisté hojně využívali. V závěru si přečteme o Adolfu Hitlerovi. O jeho ideologii, proč nenáviděl Židy a co obsahovala jeho knížka s názvem Můj boj, která se stala od roku 1931-1945, tzv. německou biblí.
Důležité je pochopit základ antisemitismu. Nesetkáme se zde s žádnými historickými prvky týkajících se Židů. Autor chce zodpovědět, proč nacisté takové názory měli a jakým způsobem na ně přišly.
Antisemitismus
1. 1 Důvody k radikalizaci
Přijmutí Versailleských podmínek tehdejšími politickými útvary znamenalo pro německý lid naprosté ponížení a v budoucnu základ pro antisemitismus. Musíme si uvědomit, že kdyby tyto podmínky Němci nepřijali došlo by k vojenské intervenci ze strany anglické a francouzské. Poté by došlo k rozdělení země na samostatné Jižní Německo, Hannoverskou zemi a Francouzskou část v Porýní. V tom vidělo záminku i tehdejší Rusko, kde nastal bolševický převrat a snažilo se o bolševickou intervenci i v Německu. Díky tomu, německý národ přestal věřit internacionálním politikům. První světová válka a podepsání této smlouvy je sjednotilo v jeden silný národ, než jakýkoli jiný tamní konflikt. Mluvíme o tzv. kolektivním vědomí všech Němců. Ti měli strach z východu, kde nastaly nové změny a za další chtěli válečnou odplatu za způsobené válečné reparace stranami Dohod.
Potýkali se chudobou díky první světové válce a neměli dostatek potravin. To vše zapříčinilo obavy nového směru a to kapitalismu, který vrcholil v bolševickém Rusku. A druhý problém byl státní dluh, který činil 250 miliard marek a ten museli splácet. Díky tomu vznikal tehdejší německý nacionalismus.
1. 2 Strach z bolševizace
,,Bolševičtí vůdci spatřovali v Německu – vzhledem k jeho materiálnímu i duchovnímu rozkladu – zralý plod, který sám spadne do klína světové revoluce.” Když si uvědomíme, že Karel Marx a ruský diktátor Lenin byli původem Židé, tak to probudilo první odpor k Židům. Vlna antisemitismu zachvátila zejména Mnichov a Bavorsko z obav budoucí bolševizace. Tehdejší ruský tisk nenechal chladným žádného Němce. Bolševici zveřejňovali kolik ruských lidí bylo zabito, jak a kde. Díky tomu vznikal antisemitismus v každém německém úředníkovi, policistovi nebo v klasickém občanovi.
1. 3 Hitlerismus
Nově vznikaly politické strany zaměřené výhradně na čistý socialismus. Strana DAP (později NSDAP) byla prvotní svého druhu, která se zaměřovala na antisemitismus. Byla výhradně proti reparacím, které Německo muselo splňovat po první světové válce, proti komunistům a židům, kteří zapříčinili to, že válku prohráli. A dalším bodem byl vznikající kapitalismus, kterého se báli a chtěli socialismus (později radikální nacionalismus), který národ stmelí v jednotu. Tím se formuloval nacistický, neboli nacionální program, který si výhradně zakládal na požadavcích a cílech, které Německo sžíralo. Hitlerismus se dále zabývá židovskou otázkou, kde mluví o její historii a psychologii židovského národa, který se podle nich už nikdy nezmění a vždy způsobí katastrofu, jak to udělal v Persii, Egyptě nebo v Babylonii.
Hitlerismus vznikl z kolektivního vědomí všech lidí. ,,A silně nacionalisticky smýšlející národovci v Mnichově šířili – po zkušenostech s revolučními radami – ten nejradikálnější antisemitismus.”
2. 1 Nacistický stát
Ideální stát pro nacisty má jen jedna strana, vůdce, vůle ovládající všechny funkce státní moci – jeden tisk, rozhlas a hospodářský systém. Dále zastávají ten názor, že stát musí mít tolik půdy, kolik potřebuje. Nebrání se otázce expandace. Mimo jiné nacisté vycházeli jenom ze lží na kterých pečlivě zakládali své propagandistické materiály. Hitler o tom napsal: ,,Vycházeli jsme z velmi správné zásady, že ve velikosti lží je vždy jistý činitel naděje, že lež bude věrohodná.” a Goebbels ho doplnil na Silvestra roku 1931: ,,Za rok budeme buď u moci, nebo v kriminále.” Snažili se Německý národ “uzamknout” do té doby, dokud se nevyřeší státní rasová “čistota”, např.: zrušili všechny komunistické strany a postupně zbavovali Židů všech lidských práv. Sám Hitler bral nacistický stát jako nádobu ve které spěje intelektuální masa lidí. A tato “nádoba” má za úkol shromáždit všechny Němce. Byl téhož názoru, že stát je stroj k dosažení cílů Vůdce (jedince).
2. 2 Státní závaznosti
Nacisté byli proti všem odpůrcům a podle nich se stát měl dělit na tři třídy. V první třídě mají být nacisté, tzv. árijská rasa. Druhá třída obsahuje dělníky a otroky pracující pro “blaho” německého lidu. Třetí třída pak zahrnuje všechny odpůrce, kteří musí být zlikvidováni. Hitler chtěl spojit v jednu říši střední, západní a východní Evropu, aby tak docílil “nordické jednoty” čili germánské čisté rasy. Tím chtěl vytvořit národ, který má mít jednotnou státní příslušnost. Židé v tomto státě nemají místo. Nacisté se často drželi tzv. Sionských protokolů, kde samotní Židé vypracovali program na světovládu. Tyto protokoly používali ke své propagandě, avšak pravda je taková, že tyto Sionské protokoly vytvořila protižidovská carská policie, aby měla “základy” na rozehnání Židů. Dále konstatovali, že hlavním viníkem a politickou opozicí jsou Židé. Ti podle nich mají prsty ve všech státních složkách moci a jako plíseň potřebují odstranit. Za hlavní vinu jim dávali tzv. plutokratický kapitál.
2. 3 Národní propaganda
Goebbels hlavně přednášel o tom, že revoluce kterou bolševičtí Židé přinášejí rozděluje společnost neboli ji dekomponuje. Byl tvrzením toho, že za to můžou komunisté po kterých nastupuje revoluce a anarchismus. Zkrátka, když se Židé chopí vlády nastává bída a anarchie.
Nacistická strana začala vyobrazovat Hitlera ne jako kancléře nebo tehdejšího předsedu NSDAP, ale jako sjednotitele národa, například v té době díky veliké propagandě hlásali lidé: ,,Vladař Bismarck ukoval dohromady říši, Adolf Hitler dohromady uková lid do sjednoceného národa.” Ti kteří nehlásali totéž, byli bráni za okrajovou společnost. Díky tomu samotní odpůrci často změnili názor, nebo spíše neměli na výběr, a propaganda z nich udělala plnoprávné nacistické příslušníky.
Nacisté si vzali příklad z Darwinismu. Řídili se tím, že stát je nádoba, ve které jsou intelektuální lidé (Árijové neboli nordická čistá rasa). Tito lidé mění hranice a posouvají s nimi. To je myšleno tak, že jedině válka může přinést dostatečné ovace.
Adolf Hitler
3. 1 Antisemitista
Díky pobytu ve Vídní se z něho stal antisemitista, neboť nenávist vůči Židům byla v celém kolektivním vědomí všech německých občanů. Jeho myšlenky byly hrůzostrašné, ale i tak ve dvacátých letech představovaly politický systém. Po první světové válce se Hitler přemístil do Mnichova, kde vstoupil do nově politické strany DAP, která měla stejné názory na bolševismus a Židy jako on sám. Zúčastnil se školení na Mnichovské univerzitě v roce 1919. Tam probíral téma na židovství a kapitalismus. Jeho školitel byl Gottfried Feder, který byl výrazným antisemitou. Díky jeho výřečnosti se dostal do předních příček v politické straně. Hitler rád, během svých přednášek, prolínal biografické prvky s politickými a během dvou hodin dokázal shrnout umění, válku a filozofii. Všiml si toho jeho budoucí lektor Dietrich Eckart, který ho dále školil v radikálním antisemitismu. Díky němu se Hitler dostal do vyšších vrstev německé společnosti a mohl své radikální názory rozšiřovat. A. Vitkine správně vystihl Hitlera: ,,Je přesvědčený, že v sobě dokáže spojit kvality “teoretika” s kvalitami “muže činu” a díky tomu také “realizovat ideu.”
3. 2 Můj boj
Při psaní jeho životního díla, ve vězení v Landersburgu, vycházel s omezeným množstvím ověřené literatury a nejvíce čerpal z článků jeho časopisu Alldeutsche Blatter. Základ pro nacismus si vzal z prvků z pangermanismu a italského fašismu. Ostře vystupoval proti bolševické revoluci a řešil otázku příčiny porážky jeho rodné země, kde to dával za vinu komunistům a zejména Židům. Dále se zabýval různými otázkami a to buď ohledně výchovy, problémy divadelnictví nebo nad problémy s prostitucí. A tyto názory se pak snažil začlenit do politického systému. Také byl proti Spojeným národům a byl toho názoru, že mnohovrstevná společnost je nezbytnou součástí ke zkáze. Shrnutí krásně napsal D. Hamšík: ,,Vychází z vlastenectví, zbavuje je však nutné kritické a sebekritické míry a exponuje postupně vlastenecké motivy až k nacionalismu a k nacionálnímu egocentrismu.”
Jeho opodstatněné radikální názory vycházely z řad různých filozofů. Zejména Alfreda Rosenberga, který předurčil nacismus jako jedinou možnou ideologii a jiné jsou jejími překážky nebo Houstnem Chamberlainem, který tvrdil, že klíč k mocnosti světa je v rasové otázce a tento klíč mají jen “dnešní” Němci.
Závěr
Zjistili jsme, že přijmutí Versailleských podmínek znamenalo pro německý lid zklamání a nedůvěru k tehdejším politickým stranám a položením novým základů k radikálnímu nacionalismu. Němci měli strach přijmout jakýkoli nový filozofický směr, které pro ně znamenaly rozklad společnosti. Zejména tuto hrozbu spatřovali v nově vzniklém bolševickém Rusku. Díky tomu vzrostla nenávist k Židům, neboť je Němci spojovali s bolševismem a komunisty. Každý stát vychází z určité ideologie. Nacistický má základy v radikálních filozofech, kteří jsou proti mnohovrstevné společnosti v jednotném národě a vyzdvihují předurčenou rasu a to árijskou. Díky citacím a výrokům tehdejšího lidu, jsme si ukázali, jak byli obalamuceni německou propagandou, která byla založena výhradně na lžích. V závěru jsme si potvrdili, že nejedna osoba jako Hitler měla stejný názor na antisemitismus. A tak se “Vůdcovy” názory utvářely v politický systém. Došli jsme názoru, že hlavním mentorem pro Hitlera se stal D. Eckart a po sepsání knihy Můj boj, který se zabývá otázkami od filozofie až po divadelnictví, způsobila nástup k moci nacistické strany NSDAP. Mimo jiné nacisté tuto knihu využívali jako základ pro své názory, teorie, …
Je si třeba uvědomit, že nenávist k Židům a vůbec otázka židovství vznikala u každé německé osoby. Jednalo se tak o kolektivní vědomí všech tamních občanů. Hlavními městy pro základ antisemitismu se stalo Bavorsko, Mnichov a Vídeň. Hitler měl schopnost postřehnout myšlenek lidí a využít je v jeho projevech. To způsobilo to, že lidé s ním sympatizovali a došlo k druhé světové válce, neboli k odplatě za “neprohranou” první světovou válku a masové vyhlazování hlavního nepřítele státu a to Židů.
Zdroje
Primární monografie
- Ian Kershaw, Hitlerův mýtus: Image a skutečnost v Třetí říši (Praha: Iris, 1992), 287 s.
- Dietrich Eckart, Bolševismus od Mojžíše po Lenina: Rozhovor mezi Adolfem Hitlerem a mnou o židovské otázce (Praha: Hlaváč, 2003), 62 s.
- Antoine Vitkine, Mein Kampf: Příběh jedné knihy (Praha: Paseka, 2010), 246 s.
- Ralph Georg Reuth, Hitlerova nenávist k Židům: Klišé a skutečnost (Praha: Ikar, 2011), 319 s.
- Henry Wickham Steed, Diktatura a demokracie: Adolf Hitler – Mein Kampf vs. T.G. Masaryk – Světová revoluce (Praha: Kořínek, 2004), 125 s.
- Jaroslav Cesar a Bohumil Černý, eds., Nacismus a Třetí Říše (Praha: Orbis, 1963), 269 s.
- Dušan Hamšík, Génius průměrnosti: Nová fakta a pohledy na Hitlerův konec (Praha, 1976), 161 s.
Příloha
Featured Image: http://vesmir.cz/2014/09/08/zide-vsi-kozichu-nemecke-vedy/ (staženo 05. 07. 2016)
